Hrál v kapelách Jiné kafe i Davová psychóza, dnes si za volantem nové linky 163 plní sen.

Je před sedmou ráno. Mrazivý prosinec. Periferie Bratislavy. Nedaleko je letiště, kam zvyknou denně přiletět tisíce lidí. A hned vedle je hostel Depaul.

Velká budova bývalé truhlářské dílny stojí na cestě do centra. V zimě zde spí přes dvě stě lidí bez domova. Noclehárna se zavírá ráno a znovu se otevře až v sedm večer. Na zastávce stojí desítky mužů, žen, mladých lidí i starců.

Když zastaví autobus, pasažéři se tlačí dovnitř. Za volantem je šofér Roman Hulín. Zavře dveře a vyráží.

Nová linka

„Jezdil jsem na jiných linkách, ale před rokem jsem dostal zcela nový autobus a linku číslo 61 z letiště do centra. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Rychle jsem zjistil, že to není linka jako ostatní, že je náročnější a specifická.“

Hulín už zná více ze „svých“ cestujících. „Dnes je cesta v pohodě. Ale občas je to náročné, zejména večer, když vezu lidi z města do noclehárny,“ říká.

Autobus a lidé bez domova (10 fotografií)
„Zažil jsem tady už hádky, křik, bitvy. Někteří mají vypité, jiní různé diagnózy. Většina však slušně cestuje, mají roušky, jsou mezi nimi různé typy jako všude jinde. Například Lady Gaga s účesem a kloboučkem. A vejda Zdenko, který je sice invalid, ale když se pochytí chlapi, umí je svou berlou řádně uzemnit. Je skvělý, už mi párkrát pomohl řešit vypjatou situaci.“